Jak to vlastně funguje

Úvod

Pátrání po pohřešovaných a hledaných osobách patří prakticky ke každodenním činnostem Policie. Například ročně je jenom v České republice v pátrání kolem 3000 dětí do 18 let. Větší část pohřešovaných dětí je nalezena standardními pátracími metodami nebo se vrátí sami zpět. Je ale ještě mnoho případů, kde je nutné pro nalezení ztracené, hledané, nebo pohřešované osoby využít všech dostupných prostředků, tedy i speciálně vycvičených psů. Ti spolehlivě používají svůj skvělý čich a svou schopnost jistého pohybu i v těžkém terénu. 

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit video

Metoda pachové práce - mantrailing

Počátky mantrailingu spadají do dvanáctého století v Anglii a velkého rozmachu tato metoda pachové práce doznala v Americe, kdy od sedmnáctého století byla využívána k pátrání po uprchlých trestancích a otrocích, a až do konce dvacátého století byla úzce spjata pouze s plemenem bloodhound. Spojení mantrailingu a bloodhoundů bylo jak v Anglii, tak i v Americe zakotveno v zákonech a výsledky práce bloodhoundů byly součástí důkazního řízení i v soudnictví. Teprve ve druhé polovině dvacátého století se různými metodami společně označovanými jako mantrailing, začali cvičit i psi ostatních plemen.

Metoda preferuje samostatnou práci psa na pachové stopě, přičemž je to jediná metoda, kde pravidla a podmínky práce psa při sledování pachové stopy neurčuje člověk a kdy základem je pouze rozvoj přirozených vlastností, schopností a pudů psa k lovu. Lze charakterizovat jako metodu ztotožnění pachového předmětu s osobou bez ohledu na prostředí.

Metoda je principiálně založená na sledování převážně individuálního pachu osoby psem, na rozdíl od současných frekventovaných metod sledování celého pachového spektra, ze kterého se pachová stopa skládá. Mantrailing je metodou kriminalistické techniky a jako systém jej lze použít jak u Policejních sborů, SAR (Search_and_Rescue) systémů, i v rámci trestního řízení. Splňuje všechny podmínky k zařazení jako kriminalistická metoda založená na vědeckém základě, má svůj historický původ a je ověřená a uznávaná v praxi.

Na rozdíl od klasického výcviku policejních stopařů, v současnosti založeného spíše na sportovních základech, je mantrailing čistě pracovní metodou, zaměřenou pouze na co nejrychlejší nalezení hledané osoby. Přirozený způsob sledování individuální pachové stopy hledané osoby umožňuje takto cvičeným psům sledovat relativně starší pachové stopy, než je běžná praxe. Mantrailing je metoda velmi náročná na čas, zkušenosti, trpělivost a oproti stávajícím metodám má specifický přístup k výcviku pachových prací. Umožňuje ale posunout hranici výkonu pátracích psů nejenom v řádu hodin, ale i dnů.

FINDEJS, Jan., ŠTĚPANSKÝ, Karel., (1973) Psi společenských plemen.
ĎURIŠIN, Vladimír  a kol.: (2020) Systém policajnej kynologie.

Co je vlastně Mantrailing?

Koncepce Metody mantrailingu tak, jak je dnes používána, pochází z Ameriky kde se stala jedinečnou, specializovanou a úspěšnou metodou pachové práce služebních psů. Většinou se ale slovo mantrailing stalo obecným označením pro různé metody a styly pachových prací, pojmy jsou zčásti špatně používány a zaměňovány. Principielně jsou známy tyto způsoby pachových prací:

  • 1
    Tracking
    klasické sportovní a záchranné stopování (IPO a IRO)
  • 2
    Mantrailing
    sledování individuální pachové stopy konkrétního člověka
  • 3
    Manhunting
    umění nalezení hledané osoby

Tracking

Sledování kontinuální pachové stopy přesně v místech, kudy hledaná osoba prošla – stopa dle zkušebního řádu pro mezinárodní zkoušky pracovních psů a mezinárodní zkoušku psa – stopaře, dále tzv. policejní trasovka, praktická záchranářská stopa, sportovní stopy. Tady vedle nalezení hledané osoby je potřeba splnit i další parametry, které jsou v dané disciplíně stanovené, požadované, měřitelné a bodovatelné. 

Mantrailing

Vyhledávání a sledování převážně individuálního pachu hledané osoby. Individuální pach je jedinou součástí pachového spektra, která dlouhodobě nemění své vlastnosti. Mikročástice individuálního pachu se mohou nacházet i mimo prostor, kudy se osoba skutečně pohybovala.

Manhunting

Komplexní práce psa a psovoda při pátrání po pohřešované, ztracené, anebo hledané osobě, kdy sledování individuálního pachu je jednou z činností, potřebnou pro nalezení hledané osoby. 

Bloodhound a ti další

Dlouhá staletí byl mantrailing spojený pouze s plemenem bloodhound. Nebo také bladhaund či svatohubertský pes, francouzsky Chien de Saint-Hubert, je největší pes lovící čichem na světě. Má vynikající nos, protože dokáže navětřit i dva týdny starou stopu.

Bloodhound pravděpodobně vznikl ze starobylého svatohubertského psa, kterého přivezli do Evropy vojáci bojující v křížových výpravách, a o přímé vyšlechtění se postarali ardenští mniši z opatství sv. Huberta v Belgii, kteří je nekřížili s jinými plemeny a udržovali tak čistou linii. Ve Velké Británii jej využívají k dohledávání pachatelů, v Americe zase k hledání ztracených dětí a dospělých.

Bloodhound je přátelský, hravý, aktivní a inteligentní pes. Zároveň ale i tvrdohlavý a temperamentní. Má skvělý čich, často utíká „za lovem“, pokud nebude mít dost pohybu. Svému majiteli nebo rodině je oddaný a loajální, v 99 % případů je na nich i silně závislý. Není moc samostatný a samotu snáší špatně. S ostatními zvířaty vychází dobře a na rozdíl od jiných honičů nebo barvářů nemá potřebu zabíjet, jen stopovat. Nemá ani sklony pronásledovat rychle se pohybující předměty. [1]

První bloodhoundi a první informace o metodách jejich výcviku jsou na území ČR a Slovenska datovány rokem 1974. [2] Plemeno, několik století šlechtěné pouze na zdokonalení jeho již tak vynikajících čichových schopností, můžeme označit jako úzce zaměřeného specialistu na pachové práce.

[1] htpps://cs.wikipedia.org/wiki/Bloodhound
[2] SATORA, Lubomír. (2020): Základy mantrailingu.

Na častou otázku proč Conneticut State Police Bloodhounds používá především toto plemeno, odpovídá Dave Barger (i přesto že jeho osobním rodinným psem je německý ovčák a je velkým milovníkem této rasy):

"Když máte možnost, jezdit dlouhé trasy pohodlně a jistě s limuzínou, tak si také nevyberete malé vozítko. Zkrátka: pro každou práci jsou nějací specialisté a tak proč promarnit čas trénováním psa průměrného výkonu, když s menšími počátečními náklady může být dosaženo daleko větších výkonů." 

Bloodhound je největší a nejstarší rasa brakýřů vůbec a jeho krev je možno nalézt u většiny plemen loveckých psů, u kterých čich a pachové schopnosti hrají rozhodující roli. Má původ v oblasti Arden, v dnešní Belgii. Proto je bloodhound oficiálně belgická rasa. Byl, jak známo, již v 7. století v této formě chován v opatství St.Hubert a využíván šlechtou k lovu. Jeho předností už tehdy byly jeho skvělé čichové schopnosti, které jsou po celých 14 století  šlechtěním zdokonalovány. Od počátku, byla vybírána do chovu hlavně zvířata, která vedla a vychovávala smečku. Odtud se odvozuje jeho extrémní samostatnost, ale i jeho záliba žít jak v mírumilovné smečce, tak také pracovat jako individuální lovec, což je povahový rys, kterým se výrazně odlišuje od jiných brakýřů.

Jako královský dar bylo každoročně několik párů těchto psů věnováno rodovým králům a šlechticům. V 11. století je Vilém Dobyvatel dovezl do Anglie. Tam byli psi vybíráni a šlechtěni, obdobně jako plnokrevní koně a nazývali se blooded hound - plnokrevný lovecký pes, tedy zkráceně - Bloodhound. Tento výraz nemá nic společného s dalším možným překladem - "toužící po krvi" a nebo se zálibou vypracovávat barvu na stopě. Odtud se také někdy bloodhound označuje jako anglický honič.

S kolonisty přišlo toto plemeno do Ameriky a bylo opětovně využito pro vyhledání a pronásledování hledaných a pohřešovaných osob, převážně trestanců a otroků. Protože je bloodhound ze zásady mírný a laskavý k lidem, byly prováděny pokusy křížit jej s jinými agresivními plemeny, aby dostali určitou ostrost. Tito kříženci byli ale většinou krvežízniví a agresivní a získali velmi špatnou pověst zvláště nebezpečných psů. Proto bylo upuštěno od těchto pokusů. 

Všechny tyto vlastnosti a schopnosti z něj dělají výkonného, pracovního psa který se hravě učí a vše nadšeně provádí. Toto ale platí pouze pro stopování. Práci na stopě mu není potřeba vštěpovat přes podřízenost, krmení a hru, ale u bloodhoundů existuje geneticky vyhraněný instinkt k vyhledávání stopy a jejímu sledování. Stopařské práce jsou pro bloodhoundy vrozenou přirozenou vášní, výcvik je sice velice náročný pro lidi, ale pro tyto psy je velmi lehký. 

Od druhé poloviny 20. století se metodě mantrailingu začala věnovat i ostatní plemena. Velmi dobrých výsledků dosahují lovecká plemena a skupina služebních plemen, z nichž vyniká Německý ovčák. Jednou z prvních rolí německého ovčáka byla role policejního psa. Už v roce 1903 Der Verein für Deutsche Schäferhunde, tehdy největší chovatelský klub jednoho plemene na světě, známého pod zkratkou užívanou na celém světě jako „SV“, (v českém překladu „Klub chovatelů německých ovčáků“) doporučila policejním složkám využívat ovčáky.

Toto plemeno se hodí pro čichové práce zejména díky klusácké stavbě těla, která mu umožňuje pracovat s nosem blízko u země bez tělesné námahy, proto může nerušeně pracovat s pachovou stopou. Neexistuje všestrannější pracovní plemeno, než je německý ovčák. Dobrý čich, nadprůměrná inteligence, schopnost rychle reagovat, velká ochota vyhovět a vynikající pozornost – to jsou vlastnosti, kterými příroda obdařila německého ovčáka. 

Australský ovčák, Borderkolie, Baset, Beauceron, Bulteriér, Coonhound, Československý vlčák, Hovawart, Chodský pes, Italský Spinone, Lousianský leopardí pes, Německý boxer, Německý ovčák, Kokršpaněl, Polský ogar, Papillon, retrívři, ohaři, honiči, barváři, jezevčíci, brakýř, kříženci. Toto je jenom několik plemen, se kterými naši psovodi cvičí mantrailing. Pro všechna plemena je mantrailing vhodnou metodou pachové práce. U všech psů  je vždycky rozhodující charakter a schopnosti daného jedince. 

Individuální pach

Co je to individuální pachová stopa, kterou může pes identifikovat a sledovat? S největší pravděpodobností jsou to převážně mikročástice, které produkuje každý živý organismus, které kontinuálně z daného organismu odpadávají, zachycují se v prostoru a v rámci koloběhu prvků v přírodě se postupně rozkládají. V nějakém čase a po nějakou dobu, jsou psi a i jiná zvířata schopna tyto pachové částice hledat, analyzovat a sledovat.

Individuální pach je jedinou součástí pachového spektra, která je stálá, neměnná a kterou nelze pozměnit anebo modifikovat vnějšími vlivy, jako je výživa, životní prostředí, kouření, nebo hygiena. Na stejném základě je zpracována a schválena i metoda pachové identifikace, která se úspěšně využívá v kriminalistické praxi. Na čem tedy závisí doba, po kterou jsou lze individuální pachovou stopu sledovat?

Bez určení pořadí důležitosti:

  • 1
    Přírodní rovnováha,
    která stabilizuje ekosystémy po jejich narušení.
  • 2
    Meteorologické a vnější podmínky prostředí,
    hlavně teplota, vlhkost, sluneční svit, pohyb a proudění vzduchových vrstev.
  • 3
    Absorpční schopnost materiálů a přilnavost povrchů,
    na kterých se mohou mikročástice pachu zachytit.
  • 4
    Množství pachových mikročástic
    odpadajících z daného subjektu.

Vnější vlivy prostředí:

  • 5
    Zamoření prostředí pachem dalších živých organismů
    organické látky v přírodě.
  • 6
    Zamoření prostředí látkami anorganického původu.

Co ovlivňuje schopnost psa a psovoda sledovat pachovou stopu:

  • 7
    Genetická dispozice plemene
    a úroveň rozvoje genetických vlastností jedince.
  • 8
    Míra rozvoje schopností
    a dovedností konkrétního jedince.
  • 9
    Momentální dispozice, znalosti a schopnosti psovoda.
  • 10
    Metoda výcviku pachové práce.

Teoreticky lze uvést, že pachová stopa existuje tak dlouho, dokud se pachové částice v prostoru vyskytují. Protože se působením vnějšího prostředí množství pachových částic snižuje, je schopnost vyhledávat tyto pachové částice rozhodujícím faktorem pro stanovení trvanlivosti konkrétní pachové stopy. Množství proměnných parametrů tak ovlivní časový limit, kdy je v daný okamžik, dané zvíře v daných podmínkách schopné ještě tuto konkrétní pachovou stopu nacházet a sledovat.

Individuální pach konkrétního člověka tedy vzniká rozkladem odumřelých buněk lidského těla a následné tvorby plynů. Každý člověk má tento pach stejně jedinečný, jako otisk prstu nebo kombinaci DNA v jádrech buněk. Tento individuální pach nelze změnit, nebo překrýt ani výživou, ani změnou vnějšího prostředí. 

Jak se pohybují tyto pachové částice v prostředí?

Pokud tedy je pravdou, že individuální pachová stopa vzniká rozkladem organické hmoty z každého živého organismu odpadající, pak se musíme ptát, kde se tento pach v prostoru nachází a kde ho pes může hledat a najít. Připustíme-li, že většinou je teplota lidského těla vyšší než okolní prostředí, že buňky a shluky buněk odumřelé kůže a dalších částí lidského těla jsou tedy v okamžiku, kdy z těla odpadnou, teplejší, pak fyzika tvrdí, že nejprve stoupají vzhůru, než se jejich teplota vyrovná s teplotou okolního prostředí, a pak jsou teprve přenášeny a usazují se na místech, kam je vzdušný proud zanese.

Tento jev, označovaný jako lidská termika, a vnější podmínky prostředí pak vysvětlují, proč je pro mnoho lidí práce mantrailerů těžko pochopitelná. Za ideálních podmínek by tedy mohly tyto pachové částice skutečně dopadnout přesně tam, kde hledaná osoba prošla. Většinou jsou ale větrem odnášeny na místa, kde se zachytí na přirozených překážkách. To vysvětluje někdy až nepochopitelný pohyb psa, který se může pohybovat i několik desítek metrů od skutečné trasy, kudy osoba šla.

Jakmile tyto mikročástice od těla odpadnou a začínají cestovat v proudu vzduchu, jsou rozkládány a vytváří mrak, který obklopuje každého člověka. Postupně se tedy zachycují tyto mikročástice v prostoru, kde se osoba nacházela, nebo, kam je odnesl proud vzduchu. 

Stáří pachové stopy. Za jakou dobu je pes ještě schopen pachové částice vyhledávat? Přesná definice je sice jasná, ale v  praxi nepoužitelná: „Pachová stopa se v daném prostředí vyskytuje tak dlouho, dokud probíhá rozklad této konkrétní organické hmoty, tedy pachová stopa existuje, dokud je co rozkládat“.

Dobře vycvičený mantrailer pak navíc ke své práci nepotřebuje kontinuální pachovou stopu, ale může pracovat na tzv. bodové, nebo přerušované pachové stopě. Přestože se pachové částice již na exponovaných místech (byly odváty, anebo již zlikvidovány) nenachází, mohou se ještě vyskytovat například v prohlubních nebo zlomech terénu, na vlhčích nebo stinných místech. Pes je schopen i tyto zbytkové pachové částice vyhledávat a postupovat směrem k hledané osobě.

Všechny tyto okolnosti pak vedou k tomu, že dobře vycvičený pes může pracovat i na starších stopách, než je běžné. Velkou výhodou  je také možnost za příznivých povětrnostních podmínek reagovat na čerstvý pach hledané osoby, pokud je již relativně blízko, anebo za příznivého větru i na větší vzdálenost.

Pachová oblast, nebo pachový kužel, který se vytváří kolem hledané osoby, může být skutečně velmi rozsáhlý. Tento stav, který je v angličtině označován jako Proximity Alerts, neboli blízkost hledané osoby využívají hlavně bezpečnostní složky při pátrání po ozbrojených nebezpečných pachatelích. Pátrací pes se pak vůbec nedostává až do styku s hledanou osobou, ale po určení prostoru, kde se hledaná osoba nachází, pak její zadržení zajišťuje klasicky pes obranář, nebo speciálně vycvičené bezpečnostní složky.

Hlavní faktory, které pachovou stopu ovlivňují jsou:

Vítr - roznáší mikročástice vytvářející pachovou stopu do prostoru. Pohyb vzduchových vrstev může přenášet pachové mikročástice desítky i stovky metrů od míst kde se osoba nacházela. Naváté pachové částice, usazené v prostoru mohou působit jak pozitivně tak i negativně na práci psa. Znalost těchto procesů a zkušenosti psovoda jsou tady klíčové pro úspěch pátrání.  

Teplota - přímo ovlivňuje rychlost rozkladu pachových částic. U extrémně vysokých teplot je aktivita silně zabrzděna, nebo dokonce i zastavena. Nízké teploty mají tentýž efekt. Jakmile se teplota opět přiblíží k optimálním hodnotám, je proces rozkladu opět aktivován a pachová stopa je zesilována. I za extrémních podmínek ale zůstává často k dispozici malé množství pachových částic, které jsou psi schopni sledovat. Velmi těžko se ale tyto hodnoty kvantifikují. 

Vlhkost, déšť - vyšší vlhkost a nebo mírný déšť může pachovou stopu zesílit. Silným deštěm pak mohou být pachové částice odnášeny z aktuální stopy. Trvalé silné deště velmi naruší pachovou stopu a je obtížnější, za extremních podmínek až nemožné, pro psa, stopu sledovat. Každá situace je odlišná a závisí na konkrétních podmínkách, jak je pes schopen takto narušenou pachovou stopu sledovat.

Sluneční svit - sluneční záření pravděpodobně urychluje rozpad pachových částic a v místech, kde slunce svítí množství pachových částic rychleji ubývá. 

Terén - terén má velký vliv na rozmístění pachových částic. Ve městě panují jiné poměry, než ve volném terénu, na rovině zcela jiné než na horách. Pachové částice se pohybují na základě termiky, proudění vzduchu, buď se zachycují na okolních předmětech, nebo jsou odnášeny na různá místa v terénu. 

Všechny faktory, které mají vliv na práci psa, musíme správně interpretovat, chceme-li mít v této práci úspěch.

Pro praktické využití takto cvičených psů při pátrání po pohřešovaných, ztracených a hledaných osobách je nutné splnit tři základní podmínky:

  • 1
    Pachový předmět
  • 2
    Poslední místo výskytu hledané osoby (PLS – Place Last Seen)
  • 3
    Existence pachové stopy

Pachový předmět (PP) je jakýkoliv materiál, nebo věc, na které, nebo ve které, se zachytily pachové částice hledané osoby. Vlastnosti daného materiálu pak určují, jaké množství pachových částic se na něm zachytí a kolik z nich je pes schopen identifikovat.

Za vhodné pachové předměty je možné označit prakticky jakékoliv součásti oděvů, které hledaná osoba měla na sobě, nebo textilní materiály, které používala, například ložní prádlo. Je možné použít například i sponky do vlasů, kartáček na zuby, šperky, klíče, brýle, plastikové karty, tedy předměty osobní potřeby, nebo předměty, které osoba používala, nebo na ně sahala.

Není vhodné používat předměty, na kterých ulpívá obrovské množství i jiných pachů, například dlouho nošené ponožky. Pro psa je složitější, pokud přijme takto velké množství různých pachových částic pak začít vyhledávat velmi malé koncentrace pachu, který se pak v prostoru nachází.

V případě, že jsou věci a předměty rozměrné, je možné z nich přenést pach osoby na látky, které označujeme jako nosiče pachů. V policejní praxi je využíván a schválen přírodní materiál pod označením Aratex. V současné době jsou předmětem výzkumu a testování i další látky na bázi nanovláken, které mají velkou absorpční schopnost a dokáží udržet po dlouhou dobu dostatečné množství pachových částic.

Jako pachový předmět může být dále využit i například otisk ruky na skle, klika dveří, volant, řadicí páka, sedadlo automobilu apod. I na základě zahraničních informací byly u nás testovány i některé další materiály, na kterých by mohly pachové částice ulpět. Je prokázáno, že vycvičený pes přijme pach hledané osoby i z rozžvýkaného jídla, které hledaná osoba vyplivla, nebo z nedopalku cigarety. Ne u všech se však prokázalo, že jsou psi schopní z těchto předmětů pach přijmout.

Přestože to zahraniční zdroje uvádí, neprokázalo se zatím v naší praxi, že je možné pach osoby identifikovat například z vystřelené nábojnice pistole. Pro Policii ČR, byl úspěšně vyřešen případ závažné trestné činnosti, kde na místě činu nezůstal žádný pachový předmět, ani nebylo možné odebrat žádný pachový vzorek. Bylo zjištěno, že pachatel a oběť se váleli na menší travnaté ploše, kde se následně pohyboval už jenom vyšetřovatel. Pes mohl z daného prostoru přijmout buď pach oběti, anebo pachatele. Vyšetřovatel byl na místě činu, tedy jeho pach pes nesledoval. Pes se rozhodl sledovat pach pachatele, který byl následně dopaden.

Zásadním problémem pachových předmětů je jejich „pachová“ čistota. Tento termín určuje, zda daný předmět, věc, anebo i odebraný pachový vzorek obsahuje pouze pach konkrétní osoby, nebo je pachový předmět kontaminovaný i jinými pachy. Běžně tedy nelze využít jako pachový předmět například použité spodní prádlo, které je společně odloženo v koši s prádlem dalších osob, nebo i osobní věci, ke kterým měli přístup i další osoby, které předmět kontaminovaly svým pachem. Pokud je k dispozici pouze takto kontaminovaný pachový předmět, musí být osoby, které pachový předmět kontaminovaly, přítomny na místě posledního výskytu hledané osoby, tedy na místě, kde mantrailový pes přijme pach z pachového předmětu a začíná vyhledávat konkrétní osobu. Pes pak vyhledává pouze ten pach, který na místě startu chybí, ostatní pachy přítomných osob vyloučí.

Místo posledního výskytu

Čím přesněji je možné určit místo, nebo prostor, kde se hledaná osoba naposledy nacházela, tím je pro psa jednodušší pachovou stopu vyhledat. V případě, kdy nelze toto místo přesně identifikovat, je vycvičený mantrailový pes schopen si pachovou stopu vyhledat i z většího prostoru a následně sledovat. Dobře vycvičený mantrailový pes má maximální snahu hledaný pach najít a proto pracuje i na velmi velkém prostoru v řádu desítek až stovek metrů. Jak velký prostor je pes schopen prohledat je velmi individuální a závisí na konkrétních schopnostech psa i psovoda.

Protože mantrailový pes nepracuje s nejčerstvějším pachem v daném prostoru, mohou se, před uvedením psa na pachovou stopu, na místě posledního výskytu hledané osoby pohybovat i další osoby, například policejní technici a vyšetřovatelé. Všechny toto okolnosti ale mohou negativně působit a snižovat tak předpokládanou úspěšnost práce psa.

Mantrailový pes je také schopen naopak označit místa, kde se hledaná osoba nikdy nenacházela. To přichází v úvahu, pokud je nutné prověřit například svědectví svědků, nebo tyto prostory vyloučit z okruhu pátrání. Pokud se v daném místě pachová stopa nenachází, pes po prověření prostoru svým chováním ukáže, že žádnou pachovou stopu nenašel. V těchto případech je ale problematické správně vyhodnotit chování psa, protože po určité době se na tomto místě už pachové částice nemusí nacházet, přestože se zde hledaná osoba v minulosti nacházela.

Poslední podmínkou je existence pachové stopy. Dokud se v daném prostoru pachové částice hledané osoby ještě nachází v množství, které je pes schopen identifikovat, můžeme předpokládat, že pes bude schopen pachovou stopu úspěšně sledovat. Tato definice je sice přesná, ale v praxi nepoužitelná. Nelze přesně kvantifikovat, za jakých vnějších podmínek a za jakou dobu, je pes schopen pachovou stopu ještě vypracovat. Je možné, pouze na základě znalostí konkrétních, místních, vnějších podmínek, stabilně dosahovaných výsledků konkrétního mantrailového psa a psovoda, odhadnout, zda může být v daném časovém horizontu pes ještě využit k pátrání.

V podmínkách střední Evropy je možné odhadnout z dosavadních výsledků pátracích akcí za posledních 10 let, použitelnost takto vycvičených psů v řádu desítek hodin, až dvou dnů. V každém případě použití takto vycvičených psů prodlužuje časový horizont, kdy je možné pátracího psa ještě využít, což zvyšuje úspěšnost nálezu hlavně u osob, které se mohou nacházet v krizové situaci, kdy na rychlosti jejich nalezení závisí lidský život.